O knize: rok / Autor podává historii životní cesty sovětského Rusa - jen fakta, jen pravda, nic jiného než se spoléhat na dokumentárních zdrojích: deníky, písemné a ústní vzpomínky obyčejného občana Ruska, jehož životopis lze považovat za zcela typický. Samozřejmě nejtypičtější by byl osud prostého dělníka, nikoli inženýra. Za prvé je však spojuje společný status najatých dělníků, tedy většiny lidí, a za druhé je život tohoto konkrétního inženýra tak rozmanitý, že umožňuje plněji odhalit téma lidé nejsou zdokumentováni a postupem času jsou zahaleni tajemstvím. Nyní mnoho lidí nechápe, jak Rusové žili před sto nebo dokonce padesáti lety, ačkoli existuje mnoho zdrojů, jsou o životech celebrit. Oni a jejich kronikáři předkládají strašlivá odhalení – o vzestupech a pádech, o zradě a podlosti. Lidé to považují za zajímavé, ale jako životní zkušenost je to sotva užitečné. Politici, umělci, spisovatelé si žijí a vydělávají po svém, ne jako všichni ostatní, jsou malou a zvláštní částí lidu Autor chce svým psaním prospět lidstvu. Zároveň má silné pochybnosti. Jsem si ještě jistější, že z apelů a moralizování nebyl a nebude žádný užitek. Nejlepší lidé minulosti doufali v lepší budoucnost: truchlili nad utrpením lidí v hladu a zimě a volali po dobru a obecném dobru. Jak by se asi cítili takové osobnosti jako Tolstoj, Dostojevskij, Čechov a další, kdyby věděli, že po nich budou ještě světové války, Osvětim, Hirošima, Vietnam, Jugoslávie... A přesto si autor vyhrazuje malou naději, že jeho poznámky o sovětské éra, která prolétla historií, bude jednoho dne někomu v budoucnu užitečná. Někteří lidé dokonce mluví o této době s následujícím sloganem: „Měli jsme Velkou Epochu“.!»